O ztracené sebeúctě katolíků

Někdy se ptám, zda čeští katolíci (resp. jejich “oficiální představitelé”) mají ještě nějakou úctu ke své víře a svým vlastním hodnotám. Odpověď závisí částečně na patřičném okamžiku a aktuálním dění, ale zpravidla zní pesimisticky.

V těchto dnech se v pesimismu doslova topí díky Ceně Arnošta Lustiga, která byla udělena biskupu Malému. Což o to, biskup Malý nemůže za to, že mu byla udělena, to bych mu nevyčítal. Že ji ale převzal a kardinál Duka mu k tomu nadšeně gratuluje, to už chyba a ostuda obou (a celé české církve) nepochybně je…

Vrchol ironie představuje prohlášení, že výbor ceny “ocenil především biskupovy lidské kvality a hodnoty, které ctí.” Kdo trochu zná životopis pana Lustiga, ten ví, že tento pán byl dva roky šéfredaktorem české varianty Playboye. Na světě samozřejmě najdeme i tiskoviny, které stojí vůči katolickým hodnotám v ještě ostřejším protikladu, než tento amorální časopis, nicméně o jeho naprostém nesouladu s katolickou morálkou a katolickými hodnotami není možné pochybovat. A já se ptám: opravdu je nutné, aby katoličtí biskupové přijímali ceny pojmenované po šéfredaktorech hambatých časopisů? A copak je to hodné potlesku katolíků?

Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy, kde s k němu lze vyjádřit v moderované diskusi.