Ze všech hloupostí, které může člověk udělat, je lhát sám sobě, lhát svým, aby sebe i je upokojil. Je šílené tvářit se, že se nic neděje, když se něco děje, je neskutečně hloupé zavírat oči před smrtelným nebezpečím ...
... a popírat je, je sebevražedné tvrdit o zavilém a zlém nepříteli, že je to neškodný mírumilovný dobrák.
Mír nevytvoříme tím, že ve válce prostě zavřeme oči. Zavilý nepřítel zůstane nepřítelem, i když mu budeme říkat kámo, zvát si ho domů a točit se k němu zády. Jediné, čeho touto cestou dosáhneme, je rychlý konec. Náš konec. V osobním, komunitním i civilizačním záběru. Je to tak jednoduché, tak proč to tolik čelních politiků a duchovních odmítá pochopit?!
Je naprosto očekávatelné, že prostí lidé s nižším vzděláním, zaměstnaní živením svých rodin a splácením hypoték, nemohou mít úplnou představu o tom, co je to islám. Navzdory tomu si většina z nich paradoxně udržuje mnohem realističtější představu o islámu než špičkoví politici či duchovní, kteří mají v tomto směru mnohem lepší možnosti vzdělat se a být informováni.
Je naprosto šílené, když papež či americký prezident prohlašují skrz naskrz násilné a zlé náboženství, jako je islám, za náboženství míru a tolerance. Islám přece není hračka nějaké skupinky ochočených a pěstovaných „muslimů“, je to náboženství založené na učení a osobním příkladu Mohameda. Každý, kdo si přečte korán a seznámí se podrobněji s Mohamedovým životopisem, ví okamžitě, na čem je.
Je jedno, jak to kdo bude okecávat, islám prostě hlásá konečné podrobení či povraždění všech nemuslimů. Islám skutečně je „náboženstvím míru“, ovšem v tom smyslu, že jeho cílem je mír pod všezahrnující vládou islámu. Přičemž cesta k tomuto cíli je nad jiné krvavá. Je to cesta ke světu, v němž bude v míru vládnout jen a pouze islám, který nebude mít žádné nepřátele, protože všichni nemuslimové budou podrobeni nebo vybiti.
Mohamed, zakladatel islámu a nejvyšší vzor pro každého muslima, nebyl žádný „umírněný muslim“. Byl to pouštní lupič a masový vrah, co neměl problém páchat genocidu, zrazovat a vraždit své spojence a z žen a dcer nepřátel i přátel si dělat sexuální otrokyně. Je velmi obtížné mezi všemi těmi strašnými zločiny, páchanými dnes Islámským státem, najít nějaký, který Mohamed osobně nespáchal a (vůči nemuslimům a odpadlíkům od islámu) výslovně neodobřil. Islamista proto není nic méně a nic více než muslim, co svou víru bere vážně, co opravdu následuje příklad Mohameda. Tzv. umírněný muslim je muslim hodně vlažný nebo se zatím přetvařující…
Obhájci islámu poukazují na ty mírumilovně znějící části koránu a snaží se zapomenout na ty volající po válce a vraždění. Poukazují na světlejší stránky Mohameda a retušují ty temné. Ale součástí islámu a Mohamedova příkladu je obé, sjednocené v dábelském a vražedném metodickém systému, jehož cílem rozhodně není tolerance. V systému, který přikazuje muslimům býti mírumilovnými, když jsou slabí, a krvelačnými a nemilosrdnými, jakmile získají na síle. Podrobnější vysvětlení tohoto systému naleznete zde:
https://www.youtube.com/watch?v=1Bxj1r7BbJg
Naši představitelé, političtí i duchovní, nemají právo nás i sebe obelhávat. Jejich povinností je čelit skutečnosti a správně na ni reagovat, i když se jim zrovna nelíbí. Pokud to neučiní, pokud naše společnost nezamíří správným směrem, bude to konec jejich i náš.
Jako katolík těžce nesu, když je pro obhajobu neobhajitelného přístupu k islámu odkazována na Krista. Ano, Kristus nám říká, že máme milovat i nepřátele. Ale milovat nepřítele neznamená, že máme přestat nazývat zlo zlem, že máme přestat se zlem bojovat. Láska je sestra pravdy a dobra, ne jejich nepřítel. Milovat nepřítele podle Kristova příkazu nikdy neznamená zradit přátele a ty, za něž jsem zodpovědný, a umetat cestu zla.
Příspěvek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.
