Bouře ve Varšavě II: Neúprosné počty

Je velmi obtížné až nemožné vyjádřit přesně poměr sil, které se v roce 1944 střetly v bitvě o Varšavu. Přesto se o to pokusím alespoň přibližně. A hned ze začátku mohu říci jedno, pro povstalce to bylo velmi zlé, mnohem horší, než si mysleli.

V prvé řadě je nutno si uvědomit, že je několik způsobů, jak výčet poměru sil pojmout. Hlavní otázkou je, zda do nich započítat i německé frontové jednotky a jednotky Rudé armády bojující na východním břehu Visly. Následující výčet bude bez nich, pouze se stručným uvedením do souvislostí.

Zemská armáda zmobilizovala k 1. srpnu 40-45 tisíc "mužů" (včetně spojek a ošetřovatelek ženského pohlaví). Tímto převyšovala asi dvojnásobně počet příslušníků okupačních strážních jednotek a policie (20 200 mužů). Jenomže: pouze menší část povstalců měla nějaký výcvik a jen asi pro polovinu byly nějaké zbraně (a to pouze při započtení zbraní, které si dotyční sami obstarali, jinak by byla situace ještě horší). Další výzbroj měla být zajištěna rychlým dobytím německých skladů, ale jelikož v tomto bodě byl úspěch povstalců jen velmi omezený, nepodařilo se jí získat dost. Další zbraně a munici povstání dodávali Spojenci, ale tento přísun byl problematický a nedostatečný. Proto je nutno konstatovat, že povstalci nikdy nemohli využívat své síly skutečně efektivně, neboť po celou dobu povstání zápasili s nedostatkem zbraní i munice.

Dále je nutno konstatovat, že úderná síla povstalců v prvních hodinách povstání byla zásadním způsobem podlomena: jednak tím, že povstání bylo prozrazeno hodinu předem, takže povstalci ztratili moment překvapení, jednak tím, že ve snaze předejít předčasnému prozrazení a v důsledku opožděného plánování velení Zemské armády vyhlásilo mobilizaci až opravdu na poslední chvíli. Tento fakt mobilizaci zásadně narušil a klíčové jednotky nastupovaly do stěžejních úvodních akcí místy se zpožděním, místy na neúplných stavech a občas i pomíchané (protože ti z povstalců, kteří seznali, že je nemožné, aby se včas dostali na shromaždiště svého oddílu, se často zařadili do jednotky, jejíž shromaždiště bylo v dosahu).

A v neposlední řadě: fronta byla prostě příliš blízko. Povstalci na východním břehu rychle seznali, že bojují nejen se strážními jednotkami, ale i s částí záloh pro frontu. V této části Varšavy se tak do bojů krátce ale velmi účinně zapojily části německých frontových jednotek, jako např. 5. tankové divize SS „Viking“. Povstalci si zaslouží nesmírnou úctu a obdiv za to, že se se svojí ubohou výzbrojí neváhali postavit i těmto skvěle vyzbrojeným a vycvičeným protivníkům, ale bohužel odvaha není všechno a nelze než souhlasit s rozhodnutím velitelů povstání, kteří již po několika hodinách nařídili povstalcům na východním břehu, aby ukončili nesmyslný boj v přidělených lokacích a zvolili buďto přesun na západní břeh či do lesů a pokračování v boji, nebo rozplynutí se mezi civilisty a další čekání.

V průběhu boje se k povstání připojilo přes 300 Židů osvobozených z koncentračního tábora Gęsiówka a asi 800 nacionalistů a 500 komunistů z menších proudů odboje. Povstalci zmobilizovali další muže a několik set žen a dětí, nakonec lze počet bojujících povstalců odhadnout na 48-50 tisíc.

Povstání bylo plánováno v naději, že během několika dnů dorazí Rudá armáda. K tomu nikdy nedošlo, proč si vysvětlíme později. Prozatím můžeme konstatovat, že fyzického dotyku s povstalci přechodně dosáhla 1. polská armáda generála Berlinga, jediná jednotka Rudé armády, u níž nelze pochybovat o tom, že se pomoci povstání vší mocí snažila. Jelikož ale byla příliš slabá a zbytek Rudé armády ji v jejím snažení nepodpořil, kontakt se nepodařilo udržet a musela se se strašlivými ztrátami stáhnout zpět. Berling byl poté odvolán, podle jeho nadřízeného, maršála Rokossovského, protože akci zvoral a kontakt neudržel. Podle Berlinga to byla opožděná pomsta za to, že neuposlechl Stalinův a Rokossovského rozkaz nechat povstání bez pomoci vykrvácet. Já osobně tedy věřím spíše Berlingovi.

Povstalci též nějakou dobu doufali, že jim bude poslána na pomoc 1. polská samostatná paradesantní brigáda, která vznikla ve Velké Británii. Nestalo se tak, nakonec byla tato jednotka ještě v průběhu povstání použita a zmasakrována ve zpackané operaci Market Garden. Pokud jde o očekávanou pomoc, je třeba zmínit i mimovaršavské jednotky posbírané v okolí Varšavy, které se podle rozkazů generála Bóra z 15. srpna pokusily povstání pomoci. Jejich zoufalá snaha probít se do města končila většinou neúspěchem, navzdory obrovskému odhodlání a strašlivým obětem, které byly ochotny podstoupit.

Spíše jen pro fanoušky obrněnců je informace, že povstalci v průběhu bojů získali a nějakou dobu používali několik kusů obrněné techniky: šlo o 5 kusů kořistnických (2 tanky Panther G, 1 stíhač tanků Hetzer a 2 obrněné transportéry SdKfz 251/1 D) a (skutečná lahůdka) jeden originální výrobek: obrněný transportér Kubuś.

Na německé straně bojovalo od počátku asi 20 200 příslušníků strážních jednotek a policie, plus asi 5 tisíc příslušníků frontových jednotek (převážně na východním břehu). V průběhu bojů byly přisunuty další jednotky: divize SS RONA (složena převážně z Rusů a Ukrajinců), trestní prapor Dirlewanger, policejní skupina Heinze Reinefartha a některé další jednotky složené z občanů SSSR, dočasně byly využity frontové jednotky. Celkem tak na německé straně bojovalo asi 50 tisíc mužů. Němci na rozdíl od povstalců disponovali kvalitní výzbrojí, dostatkem munice, větším množstvím obrněné techniky a dělostřelectva a rovněž letectvem, které mohlo povstalce napadat téměř beztrestně, protože ti disponovali jen minimem protiletadlových zbraní, kterým navíc rychle docházela munice.

Pokud jde o plánování, byly na tom obě strany stejně: povstalci plánovali narychlo a jak plány jejich vlastních bojových akcí, tak očekáváného vývoje operací na frontě a příchodu pomoci od spojenců rychle vyletěly komínem. Německá strana se však na tom ukázala být úplně stejně. Ač povstání očekávala, nedokázala se na ně připravit a vyrobit účinné bojové plány a i následné plánování se neustále střetávalo se zjevně nerealistickým hodnocením vlastních možností i možností povstalců.

Poznámka: Autor fotky generála Bóra je neznámý, stejně jako autor fotografie obrněného transportéru Kubuś, obojí bylo převzato z Wikimedia Commons.