Nepřekvapuje mne, že jsem dostával sprosté maily, na to jsem již zvyklý z doby, kdy jsem působil na Wikipedii a pokoušel se bránit články o homosexuálních tématech před sodomitskou propagandou. Koneckonců Wikipedie nikdy dříve ani později nezažila tak sprosté veřejné útoky na kolegy wikipedisty, jaké předváděl Filip Sklenář vůči těm, kteří mu bránili udělat z těchto článků sodomitskou agitku.
Nepřekvapuje mne ani, že sodomité obratem označili naši akci za provokaci a vyhlášení války (oni totiž pochodují vždy tolerantně, zatímco jejich odpůrci vždy agresivně). Nepřekvapuje mne ani, že dali najevo, že se budou snažit naši akci infiltrovat a narušovat – překvapuje mne, že se o to při své všudypřítomné enormní agresivitě nepokoušeli už loni v Brně. Ale zajímavé jsou ty další zkušenosti. Konkrétně poučení, které může přinést dění okolo stránky události Pochod pro rodinu 2011, kterou hlavní organizátor Petr Jurčík založil pro akci na Facebooku.
Ta se po několika dnech stala terčem soustředěného útoku sodomitů, kteří ji zaplavili sprosťárnami, urážkami a sodomitskou propagandou. To přinutilo Petra Jurčíka, aby jmenoval další správce, protože řádění našich tolerantních bratří mělo takový rozsah, že je nedokázal sám zvládnout. Po smazání většiny urážek a vyhození nejagresívnějších „hlasatelů tolerance“ se zdálo, že se tito omezili jen na snahu diskutovat a hádat se, byť nijak zvlášť slušně. Jak prazvláštní mají představu o toleranci, ukázala například argumentace, že si mohou po ulicích běhat třebas nazí, protože všichni jsme se přece nazí narodili, a my máme držet hubu a (pokud nám to vadí) táhnout jinam... Věru zajímavé představy o toleranci...
Ale u toho výše nezůstalo, ukázalo se, že zde pracují ještě skryté „tolerantní síly“ – naše stránka události je nyní zablokována jako „komerční spam“. Je to samozřejmě nesmysl, ale správcům Facebooku se to asi nedá moc vyčítat – k zablokování totiž, jak mi bylo řečeno, dochází automaticky poté, co stránku určitý počet lidí jako spam označí. Myslím, že i značně podprůměrně inteligentní člověk si snadno sečte, kdo asi sehnal a zorganizoval potřebný počet lidí, kteří na Facebooku zařídili tuto malou sabotáž...
Nu, ať žije tolerance! Musím ale říci, že jsem měl až dosud úplně nesmyslné představy o tom, co to slovo znamená...
Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy, kde o něm lze (slušně) diskutovat.