Pět velkých omylů obhájců Pussy Riot

Západními médii bouří zuřivá protiruská (či protiputinovská) kampaň, jejíž oficiální záminkou je odsouzení tří extremistek ze skupiny Pussy Riot (česky cca Kundí orgie či Vzpoura kund). Tato ruská punk-rocková skupina nanejvýš zoufalé úrovně na sebe upozorňuje skandálními a hluboce amorálními akcemi, mezi nimiž nechybí hromadné souložení v muzeu před mladistvým obecenstvem či znesvěcení moskevského chrámu Krista Spasitele.

Právě ta druhá událost zavdala příčinu k tomu, že tři členky skupiny byly za organizované výtržnosti a šíření náboženské nenávisti odsouzeny ke dvěma letům vězení či pobytu v otevřené nápravné kolonii, nad čímž levice, liberálové a a bezbožníci naprosto neopodstatněně běsní. Rád bych se zde věnoval pěti zásadním omylům, kterých se tito zuřivci ve své “argumentaci” opakovaně dopouštějí.

Omyl I: Odsouzení Pussy Riot je neospravedlnitelné a neodůvodnitelné.

Podle soudu se dotyčné dopustily organizované výtržnosti v kostele a šíření náboženské nenávisti. To je závažný zločin. Nejenže podobné útoky na kostely jsou urážkou Boha a ohrožují pokojné soužití, neboť jsou sto vyvolat vážné občanské nepokoje, ale také představují závažné porušování lidských práv. Součástí lidských práv jsou totiž i práva náboženská a jejich nedílnou součástí je, že není možné vpadnout někomu do kostela a znesvětit ho. A jednou z prvních povinností státu je odpovědnost za to, aby práva jeho obyvatel nebyla krácena. Tedy je jeho úkolem bránit znesvěcování kostelů, klasifikovat je jako zločin a trestat ty, co se ho dopouštějí. Stát, který toto nezajišťuje, se nemůže nazývat právním státem, nemůže se nazývat státem dbajícím o lidská práva. I většina západních států má zákony a postihy vytvořené za tímto účelem, byť je někdy selektivně protikřesťansky uplatňuje a byť jsou tresty třeba výrazně menší.

Omyl II: Činy Pussy Riot jsou politickým protestem a jako takové jsou chráněny svobodou projevu. A ve skutečnosti jsou souzeny za své protesty proti Putinovi.

Svoboda projevu naprosto nemá s tímto co dělat. Svoboda projevu neznamená právo říkat cokoliv, kdykoliv a kdekoliv. To, že chcete vyjádřit politický protest, že máte právo vyjádřit politický protest, naprosto neznamená, že v rámci onoho vyjádření můžete spáchat zločin. Že nemáte rád souseda, neznamená, že abyste mu to dal najevo, mu můžete spálit barák, znásilnit dceru nebo zařídit kyberšikanu. Nebo ho třeba pomluvit. Máte-li jiný názor, než arcibiskup, nemáte právo vyjadřovat svůj odlišný postoj znesvěcením či zbouráním kostela. Je přitom ironické, že v Rusku panuje mnohem širší svoboda slova a projevu než na Západě. Včetně ČR. V praxi je to právě Západ, ne Rusko, kdo je přísnější v postihování politických projevů hlásajících “nelegitimní” postoje, ve stíhání pomluv a “nenávistných” projevů.

Pussy Riot opakovaně předváděly veřejná vystoupení napadající Putina, téměř vždy doprovázené nějakými skandálními až nezákonnými praktikami. Za hromadný veřejný sex v muzeu v přítomnosti školní výpravy a vlastních dětí by i v mnoha "supersvobodných" zemích západu už dávno zcela oprávněně skončily před soudem a za mřížemi. Troufám si tedy tvrdit, že evidentně nejde o nějaké politické pronásledování a že soud se skutečně soudil znesvěcení nejvýznamnějšího ruského pravoslavného chrámu, zbořeného Stalinem a po pádu režimu z darů věřících znovu zbudovanému.  Ten chrám není jen chrámem, ale též symbolem ruského národa a víry, živým dokladem toho, jak ruské pravoslaví přežilo neuvěřitelně krvavé a kruté pronásledování a dokázalo povstat z popela.

Omyl III: Odsouzení Pussy Riot je nedemokratické.

Tuto hloupost jsem slyšel či četl několikrát, ale nějak ji nemohu pochopit. Demokracie je státní zřízení, které nemá se soudnictvím moc co dělat. Soud demokracie nezajímá, rozhoduje tak, že se ptá, zda člověk je či není vinen, a pokud vinu nalezne, přidá trest. Tak to má být bez ohledu na nějakou demokracii a veřejné mínění. Navíc pokud bychom na místo soudu dosadili ruské veřejné mínění, dotyčné dámy nedopadnou lépe než u soudu.

Možná si ale autoři pletou demokracii a právní stát, což naprosto není totéž, protože demokracie nutně nemusí být právním státem a právní stát vůbec nemusí být demokracií. I zde ale je třeba trvat na tom, že odsouzení dotyčných je s principy právního státu v souladu. Naopak u kampaně za jejich propuštění bez trestu bych o tom pochyboval.

Omyl IV: I sama pravoslavná církev je proti rozsudku a požaduje propuštění odsouzených.

Tohle není pravda. Pravoslavná církev nikdy rozsudek nezpochybnila, jen požádala soud, aby byl k odsouzeným milosrdný – za podmínky, že se omluví a přislíbí, že svůj čin už nebudou opakovat. Jenže dotyčné přesně toto odmítají udělat. Omluvily se jen napůl věřícím, které snad jejich vystoupení urazilo, neboť to prý nebylo jejich cílem, a uznaly, že šlo z jejich strany o “etický prohřešek”, nicméně trvají na tom, že jejich jednání bylo zákonné a že stát nemá právo je za ně trestat. A naprosto nikdy ani náznakem neslíbily, že nebudou v tomto konání pokračovat. Což je extrémně přitěžující okolnost. Není přece možné, aby byl omilostněn zločinec, který nedává najevo ani lítost, ani ochotu zanechat páchání zločinů.

Omyl V: Nešlo o znesvěcení, ale o politický protest, resp. politický protest omlouvá znesvěcení kostela.

Dámy nepochybně spáchaly znesvěcení kostela. Nemá smysl se zabývat podrobným rozborem písně, kterou najdete na Youtube, byť samozřejmě obsahuje rouhačské a sprosté pasáže, protože tu v chrámu nezpívaly, to je jen uměle vyrobený videoklip. Dámy spáchaly znesvěcení kostela tím, že nevhodně oděné do něj vstoupily (nevhodně oděné především protože měly holá ramena, což je nepřípustné), pronikly do posvátných prostor kněžiště (kam veřejnost nesmí a ženy už vůbec ne), kde sprostě a rouhačsky pokřikovaly a i jinak se nevhodně chovaly.

Vzhledem k tomu, jak závažný je znesvěcení kostela zločin (o jeho charakteru a společenské nebezpečnosti viz Omyl I), rozhodně nelze nad ním přivírat oči a tvářit se, že ho nějak omlouvají “politické intence pachatelek”. A to i tehdy, když budeme sdílet jejich názor, že Putin Rusku škodí a měl by odejít, o čemž si troufám úspěšně pochybovat.

Dovětek:

Považuji za nanejvýš smutné, že se k účelové protiruské a protiputinovské kampani připojili i formálně křesťanští čeští politici, jako ministr zahraničí Karel Schwarzenberg z TOP 09 (který dokonce prohlásil, že Pussy Riot obdivuje) či lidovecká uchazečka o prezidentský úřad Zuzana Roithová. Svými postoji fakticky podporují znesvěcování kostelů a jeho beztrestnost, což je postoj, který nelze sloučit ani s křesťanstvím, ani s principy právního státu. O jeho nebezpečnosti ostatně svědčí i série útoků na kostely a kříže, kterou přívrženci Pussy Riot povzbuzení podporou, kterou se jim dostalo, v těchto dnech rozpoutali.

Článek vyšel i na stránkách časopisu Duše a hvězdy, kde se k němu lze vyjádřit v moderované diskusi.