Český alkohol vs. čínské mléko

Přiznám se, že zírám na zjištění policie ve věci methanolových otrav. Čekal jsem nějakého blbého paliče, co při svém černém pálení a destilaci udělal z neznalosti zásadní chyby. Nyní se ale ukazuje, že výrobci použili methanol vědomě. Na mysli se mi okamžitě vynořila podobná (byť nesrovnatelně “větší”) událost, k níž došlo před čtyřmi lety v Číně. Tehdy jsem si říkal, že je dobře, že žiji v ČR, kde se něco podobného stát nemůže. Jak se ale ukazuje, můj pocit bezpečí byl falešný. Pro zajímavost si obě záležitosti porovnejme…

ČR 2012

Dva rádobygeniální podnikatelé přišli na “skvělý” způsob, jak vydělat při výrobě pančovaného alkoholu. Proč pracně vyrábět či získávat ethanol, když methanol je mnohem levnější a oni ho snadno seženou spousty? Výsledkem byl smrtící koktejl nerozeznatelný od normálního alkoholu.

Motivací byla chamtivost a snaha uspět a vydělat, nutnou podmínkou byla mimořádná hloupost pachatelů a jejich naprostá bezohlednost k životům a zdraví konzumentů.

Je možné, že cílem bylo pouze někoho ošidit (s předpokladem, že někdo v nižších částech řetězce pozná záměnu a methanol nepoužije), nebo že autoři plánu hodlali využít toho, že ve směsi s dostatečným množstvím ethanolu není methanol tak nebezpečný, a hodlali ho smíchávat v nějakých “relativně bezpečných” poměrech. Ať ale plánovali cokoliv z toho, muselo jim být jasné, že podobná hra s prudce jedovatým methanolem, který oslepuje a zabíjí, dříve nebo později skončí nějakou chybou a úmrtími.

Čína 2008

Několik rádobygeniálních manažerů v mléčném průmyslu došlo na “skvělý” nápad, jak vylepšit svoji mléčnou produkci. Mléko se naředí a následně zahustí melaminem, organickou sloučeninou používanou při výrobě umělých hmot a průmyslových hnojiv. Výsledkem bylo od pohledu a dle obvyklých testů vysoce kvalitní mléko bohaté na bílkoviny.

Motivací byla chamtivost a snaha uspět a vydělat, nutnou podmínkou byla mimořádná hloupost pachatelů a jejich naprostá bezohlednost k životům a zdraví konzumentů.

Je pravda, že důsledky konzumace melaminu člověkem nebyly v té době patřičně prozkoumány, to ale souviselo s tím, že nikoho nenapadlo, že by to bylo třeba zkoumat. Člověk přece nemusí být vědec, aby pochopil, že baštit “umělohmotné mléko” rozhodně nemůže být žádoucí ani zdravé. Bohužel se ukázalo, že zdravý rozum se nemýlí: melamin se hromadil v ledvinách, ucpával je a likvidoval. Navíc jelikož mléko procházelo primitivní kontrolou jako vysoce kvalitní, vyráběly se z něj i mléčné výrobky pro malé děti…

Rozsah

Rozsah katastrof byl samozřejmě nesouměřitelný. Zatímco v ČR máme dnes díky methanolovým otravám 26 mrtvých a desítky vážně zasažených a můžeme snad doufat, že v těchto řádech zůstaneme, v Číně přerostl skandál “umělohmotného mléka” v jednu z nejmasovějších otrav v historii lidstva, která zahrnovala 300 tisíc zasažených lidí, především dětí těch nejnižších věkových kategorií. Šest dětí zemřelo a stovky až tisíce skončily s vážně poničenými ledvinami a nejistou prognózou.

K rozsahu čínské katastrofy jistě přispěl i fakt, že se jednalo o první událost tohoto druhu, nicméně byla zde i nepřehlédnutelná selhání nejen kontrolních mechanismů, ale i firemních a státních orgánů, které se často už i při vědomí rýsující se katastrofy nejprve snažily zamést skandál pod koberec a již vyrobené nebezpečné mléko někde udat, děj se, co děj. Je otázkou, jak přiměřeně zhodnotit naši státní kontrolu v oblasti prodeje alkoholu, ale rozhodně to zatím nevypadá, že by se čeští úředníci snažili událost zamést pod koberec, naopak se dá říci, že ji řešili poměrně rázně a efektivně.

Důsledky, tresty a odškodnění

Skandál s mlékem měl značně devastující dopad na čínský mléčný průmysl a jeho vývoz, dopad methanolových otrav na českou produkci, vývoz a konzumaci alkoholu teprve zhodnotíme. Těžko ale bude zanedbatelný.

Čínské soudy se s věcí tradičně příliš nepáraly. Nad hlavními viníky byly vyneseny tři rozsudky smrti (z nichž dva byly vykonány), tři doživotní tresty a jeden trest patnáctiletého vězení. Řada úředníků a kontrolorů přišla o funkce či úplně o práci, protože bylo shledáno, že zanedbali svoje povinnosti. V této věci mohou poškození jistě pociťovat zadostiučinění. ČR trest smrti nezná, a pokud nejde o exemplární případy, jsou tresty udělované jejími soudy běžně hluboce podhodnocené. Uklidňující pro postižené a jejich pozůstalé může být to, že tento případ patrně splňuje všechny podmínky, aby v něm exemplární tresty padaly.

Jestliže tresty byly v Číně nepochybně přiměřené zločinu, přístup čínské justice i vlády k poškozeným nelze označit jinak než jako barbarský a zločinný. Kvůli obavám, aby se velké mléčné podniky nezhroutily pod hromadnými žalobami rodin obětí, dostaly čínské soudy striktní příkaz nepřijímat žaloby v této věci. Obětem tak stát jakékoliv odškodnění ze strany zločinně jednajících firem prostě upřel. Doufám, že v této věci bude ČR jednat slušněji – už protože právní stát, či obecněji jakýkoliv civilizovaný stát, vůbec nemůže mít právo jednat tak, jako Čína. Jiná věc samozřejmě je otázka, zda zločinci budou mít prostředky, z nichž by odškodnění obětem vypláceli. Každopádně by na to měl padnout všechen jejich majetek, který ovšem asi nebude stačit. V takovém případě by podle mne měl stát sám zasáhnout a vypomoci – koneckonců on sám minimálně částečně selhal v boji proti černému trhu s alkoholem, čímž ke katastrofě přispěl.

Co říci závěrem? To co jsem výše napsal už dvakrát: Motivací uvedených zločinů byla chamtivost a snaha uspět a vydělat, nutnou podmínkou byla mimořádná hloupost pachatelů a jejich naprostá bezohlednost k životům a zdraví konzumentů. Bezohlednost, protože věděli, že to co dělají je zavrženíhodné a pro konzumenty extrémně nebezpečné, hloupost, protože i podprůměrně inteligentnímu člověku musí být jasné, že podobné podnikání může skončit pouze velkým průšvihem a tedy i dopadením pachatelů, protože následky nevyhnutelného průšvihu budou nutně natolik drastické, že to nikdy nikdo nezaretušuje, i kdyby sebevíc chtěl.

Moderní člověk je velice hrdý na svůj vědecký a technický pokrok. Ale naneštěstí, jak podobné případy ukazují, zatímco vědecký a technický pokrok jdou dál, naše morální vyspělost ani inteligence je nenásledují. Jsme pořád stejně blbí, pořád stižení tímtéž dědičným hříchem a s ním spojenou náchylností ke zlu, jako byli naši předkové před 4 tisíci lety. My ovšem máme mnohem větší možnosti, což není vždy potěšující zjištění. Zejména když uvážíme, jak s úpadkem víry mizí i úcta k Božím i lidským zákonům a relativizují se i ty nejzákladnější morální hodnoty.

Článek vyšel i na stránkách časopisu Duše a hvězd, kde se k němu lze vyjádřit v moderované diskusi.