Před Bohem se kleká na prvé koleno, před králem na levé koleno. Toto pravidlo bylo zavedeno ve středověku, ale platí jen v oblastech katolických a dříve katolických.

Já ovšem klekám jen na levé koleno, neb pravé mne bolí. A koho bolí obě kolena nebo má potíže se zvednout, ten samozřejmě nemusí klekat vůbec.

Já jsem si v životě neklekl ani před vlastním otcem, ani v době, kdy byl pro mě větší autoritou než nějaký bůh nebo král.

Ale mnohokrát jsem si klekl na obě kolena před ženou.

A smí se na kostelní věž vyvěšovat politické transpartenty?

Je to hanebnost a urážka všech věřících.

Smí se v kostele prdět?

Skutečně si autor článku myslí, že si Ježíš Kristus potrpěl na takový formalismus hraničící s pokrytectvím?

Připadá mi trochu zbytečné sepisovat instrukce pro chování v kostele, když je většina kostelů zavřená a člověk se tam nedostane. Pamatuji si, že když jsem byla malá, byly kostely otevřené celý den, dnes tam člověk může nakukovat přes sklo a mříž. Když jsem se chtěla podívat v květnu do kostela v malé obci, bylo mi řečeno, že otevřeno je celý den na konci srpna, když je pouť.

To zas chápu. Páč se v těch kostelech po Velké sametové začalo hrozně krást.

Do kostela pri msi chodim jen jako doprovod, takze neklekam, nekrizuju se a nekynu. Jen tam tise sedim, abych nerusil. Z nabozenskych ukonu provadim jen vstyk a sed podle ostatnich. Nic nerikam a myslim si o tom svoje.

V tom případě si dovoluji upozornit, že to prkno  před lavicí není opěrka pro zablácené boty, ale klekátko.