Co však, jestliže děvčata budou sexuálně napadena i když půjdou do školy jinudy. Pak bude potřeba prošetřit, jestli to jinudy bylo opravdu jinudy a jestli to náhodnou nebylo úplně nesprávné jinudy a kudy jinudy to vlastně mělo být.

To celé dění posledních dekád je obnovený pokus o kvadraturu kruhu. Natvrdo řečeno, jde o znásilnění přirozenosti. Zvláštní je, že takové pokusy vždy přichází z levé strany.

V Německu se ještě budou dít věci, až ta našponovaná struna praskne.

Já se domnívám, že tyhle problémy nelze vyřešit, dokud si neuvědomíme a otevřeně neřekneme, že EU jako taková a celé ty myšlenky, na kterých je postavena, jsou chybné.

Je to jako Dubčekův pokus o socialismus s lidskou tváří. Sebekriticky se přiznám, že v dobách Husákovy normalizace jsem si o Pražském jaru 1968 dělal iluze a že až asi rok po pádu totáče jsem si začal uvědomovat, že vůbec nešlo o nějakou demokratizaci, kterou potom rozdrtily sovětské tanky, nýbrž o boj dvou frakcí komoušů o n ̈moc ve státě. Že i bez příjezdu sovětských tanků by to muselo skončit neúspěchem.

A to samé EU. Je to nesmyslný projekt, kde krasořečnění je stavěno nad realitu života.

Já jsem hlasoval proti vstupu a už tehdy mi bylo jasné, že je to něco jako jedno velké Pražské jaro. Tedy naivní pokus o realizaci něčeho neuskutečnitelného.

A nyní ta slavná EU stojí v cestě řešení nejzávažnějšího problému Evropy od roku 1683.

To Vám to ale všechno trvá...

Za Pražského jara mně tehdy mláděti říkal táta, že my se do toho nebudeme plést, protože to dělají komunisti a těm se nedá věřit. A měl samozřejmě pravdu a já jsem o tom nikdy nepochyboval.

A proti vstupu do EU jsem hlasoval také, protože jsem si taky nedělal nesmyslné iluse.

Hustý video.