Je tomu dnes právě 450 let, co turečtí obléhatelé vzdali po více než třech měsícíchobléhání řádových pevností na Maltě a začali se chystat k opuštění ostrova. Již to byl pro Turky vzhledem k jejich obrovské početní převaze veliký, ostudný a naprosto neočekávaný neúspěch. A to ještě nebylo všechno – jejich jednotky stahující se k nalodění byly zaskočeny početně slabším, ale čerstvým španělským vyprošťovacím kontingentem a utrpěly (vlastně již po konci obléhání) další strašlivé ztráty, čímž se turecký neúspěch změnil v katastrofu. Poslední zbytky tureckých nájezdníků opustily souostroví 11. září.
Malta tedy vytrvala a udržela si post strategicky nenahraditelné předsunuté pevnosti bránící Turkům v pronikání do západního Středomoří, jakož i klíčové základny pro řádové loďstvo a další křesťanské flotily, které vedly boj s tureckým loďstvem a muslimskými piráty v přilehlých vodách. Cena, kterou řád zaplatil za své fantastické vítězství, byla strašlivá – padlo 200 z celkového počtu 500 rytířů hájících ostrov a spolu s nimi tisíce bojovníků z řad jejich poddaných a civilních obyvatel.
Na druhé straně obrovsky vzrostla prestiž řádu, což mu zajistilo i větší přísun nové krve a prostředků. Stařičký velmistr Jean de La Valette (1494/8 – 1568), který za obléhání přes pokročilý věk neváhal v krizových chvílích osobně vést své muže do protiútoků proti obrovské přesile nepřátel, tak mohl zahájit velkorysou obnovu a přestavbu maltských opevnění a sídel a založit nové hlavní město souostroví, které dostalo jeho jméno. Jeho dobudování se ale už nedožil. Turci se už o dobytí Malty nikdy nepokusili.
Vzpomeňme v tyto dny na toto obrovské vítězství a na nezměrné oběti, které byly složeny našimi předky pro jeho dosažení. Držme je v paměti a vezměme si z nich příklad a poučení. V těchto časech je potřebujeme obzvláště akutně.
Tento příspěvek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.