Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Philip F. Lawler: Ztracení

11. 08. 2016 1:29:23
„Věřící katolíci by nikdy nepřipustili, aby povrchní obavy z veřejného mínění převážily nad nepochybně jasným morálním imperativem. Přesto právě k tomu se mnozí američtí biskupové uchýlili.“ (str. 34)

Mezi tisíci letos vydanými tituly by katolíkům rozhodně nemělo zapadnout české vydání knihy Philipa F. Lawlera Ztracení – Kolaps katolické kultury, které v překladu Lucie Cekotové vydala katolická nakladatelství Hesperion a Kartuziánské nakladatelství. Autor – špičkový katolický novinář – se v knize věnuje sexuálním a zneužívacím skandálům, které otřásly bostonskou arcidiecézí a posléze i celou americkou částí Katolické církve, a (velmi kriticky) hodnotí i snahy americké hierarchie o následné zhodnocení a řešení krize.

Na rozdíl od mnoha Církvi nepřátelských autorů se snaží celé toto neblahé a katastrofální selhání uchopit a pochopit z katolického pohledu a zasadit do dějin a logiky vývoje bostonské arcidiecéze, americké církve a církve bojující jako celku. Vidí je jako ne samostatnou událost, ale obzvlášť odpudivou součást krize a úpadku, která po druhém vatikánském koncilu zachvátila církev bojující, jako logický důsledek vývoje správy bostonské arcidiecéze a jejího nevyhovujícího způsobu pastorace laiků i formace a hodnocení kněží, dlouhodobé nezodpovědnosti a alibismu amerických biskupů, jakož i stavu upadající bostonské katolické komunity.

Aby autor patřičně zasadil skandál do celkového obrazu a osvětlil jeho příčiny, předkládá čtenáři obsáhlý přehled dějin bostonské arcidiecéze a podrobně představuje její biskupy a arcibiskupy. Toto seznámení čtenáře s reáliemi je natolik rozsáhlé, že tvoří většinu knihy, a je minimálně stejně zajímavé jako následující část, která se skandály a jejich alibistickým (ne)řešením ze strany zodpovědných biskupů, zejména pak kardinála Lawa, přímo zaobírá. Lawler se též krátce zabývá i historií boje celé Církve s podobnými skandály a porovnává přístup selhavších amerických biskupů s nekompromisním přístupem čtvrtého lateránského koncilu a sv. Pia V.

Autor poukazuje na to, že pedofilní a zneužívací skandály a jejich ještě skandálnější krytí jsou logickým důsledkem krize víry a života katolického společenství, vyvolané pochybnými metodami pastorace i správy arcidiecéze a posílené pokoncilním zmatením. Připomíná dávné skandály a selhání bostonských (arci)biskupů, byť třebas někdy jiného typu a v jiných oblastech, které pomáhaly ustavit metodu alibismu, přehlížení a bagatelizace zásadních problémů, metodu nechat vše vyhnít a skandály zamést pod koberec, jakožto metodu standardní a běžně využívanou. Poukazuje na prohlubující se kapitulaci katolíků a jejich hierarchů před nekatolickým a nepřátelským světem ve státě Masasachusetts, na jejich rezignaci, pokud jde o obhajobu a udržování katolických hodnot, a stále větší soustředění se na mediální obraz, který se pro ně stal důležitější než realita i poslání Církve. Krásně to v předmluvě k českému vydání zcela v duchu knihy shrnuje R.D. Štěpán Smolen: „Bostonští arcibiskupové – a nejen tamní – byli ochotni výměnou za prestiž potlačit téměř každou součást katolické identity. Náročné pravdy hlásali plaše, úpadek disciplíny přehlíželi, liturgické přešlapy tolerovali. Výsledkem je kolaps, jehož drama bude vylíčeno na následujících stránkách.“

Nejsem si úplně jistý, zda souhlasím s ultrapříkrostí autora knihy, který dle mého soudu možná až příliš odvážně hodnotí, co biskupové věděli a čemu věřili. Možná ne všichni byli tak špatní, jak je vidí. Možná ne vše bylo tak jednoznačné. S čím ale rozhodně souhlasím, je jak jeho rozbor základních příčin této strašné krize, tak i kritika pokrytectví a nespravedlnosti, která protkala reakci biskupů na celý skandál a (mimo jiné) zavedla nespravedlivou, nerozumnou (a patrně i nepříliš účinnou) politiku „nulové tolerance“ vůči podezřelým kněžím (podotýkám, že podezřelým, ne obžalovaným nebo dokonce odsouzeným), která se stejně tak úplně nedodržuje, aniž by si biskupové byť jen připustili zásadní pochybení sebe samých (jistě ne všech, ale rozhodně mnoha ze svých řad).

Lawler přitom neváhá uvádět konkrétní šokující příklady tohoto pokrytectví a nespravedlnosti. Některé jsou světově proslulé, jako je lavírování hanebně selhavšího kardinála Lawa (kterému po jeho vynucené rezignaci na post bostonského arcibiskupa papež Jan Pavel II. zajistil luxusní důchod v Římě, když jej jmenoval arciknězem patriarchální baziliky Santa Maria Maggiore). Jiné jsou dosud známé spíše lokálně – jako případ kalifornského biskupa Toda Browna, který v reakci na skandál nechal vyvěsit na dveře své katedrály seznam všech kněží své diecéze, kteří byli kdy někým obviněni ze sexuálního obtěžování (včetně těch, kteří byli od těchto obvinění spolehlivě očištěni), přičemž však své vlastní jméno, které na takový seznam také patřilo, uvést „zapomněl“ (Lawler k tomu dodává, že to obvinění sice bylo ojedinělé a nevěrohodné, ovšem to platilo o mnohých dalších, na seznamu uvedených).

Stručné shrnutí na závěr – jde o knihu kvalitní, poučnou a inspirující, pročež ji vřele doporučuji. Ne každý katolík musí s Lawlerem ve všem souhlasit, ale každopádně se vyplatí si jeho knihu přečíst a zamyslet se nad jeho informacemi a argumenty.

Ukázku z knihy můžete nalézt na Postoji, viz příspěvek Sexuálne škandály: kde urobili chybu biskupi USA

Tento příspěvek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.

Autor: Ignác Pospíšil | čtvrtek 11.8.2016 1:29 | karma článku: 16.94 | přečteno: 338x


Další články blogera

Ignác Pospíšil

Pád papeže showmana?

Obrovský skandál, který otřásl autoritou a pověstí Svatého stolce a papeže Františka, je pro všechny katolíky velmi bolestný, tím spíše, že se dal očekávat.

28.8.2018 v 12:14 | Karma článku: 39.83 | Přečteno: 3993 | Diskuse

Ignác Pospíšil

Proč Alfie Evans musí zemřít

Na mnoha webových stránkách dnes můžeme v podstatě v přímém přenosu sledovat boj o život Alfieho Evanse, anglického postiženého chlapce,

25.4.2018 v 21:32 | Karma článku: 29.09 | Přečteno: 1053 | Diskuse

Ignác Pospíšil

Lidovecké vystřízlivění

Tak je ten lidovecký rauš za námi. Po čtvrt roce nepochopitelného stavu blízkého těžké opilosti lidovci vystřízlivěli a vzpomněli si, jak se počítá do deseti. A koalici se STAN hodili do stoupy...

20.7.2017 v 7:10 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1205 | Diskuse

Ignác Pospíšil

Jak migrační krize pomáhá české ekonomice

Ve světle absurdních žvástů o tom, že migrační krize přinesla do Německa hospodářský růst, je zajímavé vědět, že naproti tomu zcela reálně podpořila českou ekonomiku...

31.12.2016 v 8:47 | Karma článku: 36.28 | Přečteno: 1436 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vilém Ravek

Tak nám zabili Českého slavíka.

Český slavík asi skončil. Když už ho jednou odpojili z hadiček, tak ho znovu neoživí..si myslím. Bude někdo opravdu upřímně plakat?

20.9.2018 v 16:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Jana Slaninová

Nulový problém Františka F.

František F. se nikdy nevyhýbal dobré společnosti. Ale tak nějak po svém. Sedával v koutku oblíbené putyky U Marušky a pozoroval cvrkot. Když bylo cvrkotu hodně, připojil se nevtíravým tónem a zanotoval část své básnické sbírky.

20.9.2018 v 13:30 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 313 | Diskuse

David Vlk

Nebudu s tebou spát, když seš ten "Sluníčkář"

""Tak jsem se o tobě dočetla , že seš ten "Sluníčkář," jak o nich teď pořád píšou. To jako myslíš vážně? Tak proto jsi letos po létě tak hnědej.""

20.9.2018 v 8:53 | Karma článku: 23.81 | Přečteno: 1439 | Diskuse

Pavla Kolářová

Plkám, cvakám a nasávám...

Zažila jsem doby, kdy se plnily tzv. pětiletky. Nikdo sice přesně netušil, k čemu to je, zadání znělo: neremcat a dělat - nejlépe na sto dvacet procent. A právě dnes mám za sebou svoji první pětiletku. Lautr nic jsem nesplnila,...

20.9.2018 v 7:27 | Karma článku: 9.37 | Přečteno: 134 | Diskuse

Helena Vlachová

Dnešní student není za hubičku

Kdo by nechtěl mít doma studenta, to je snad sen každého rodiče. Aby jeho dítě studovalo a získalo co nejvyšší vzdělání. Jenže.

20.9.2018 v 5:45 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 1973 | Diskuse




Najdete na iDNES.cz