Úterý 27. září 2022, svátek má Jonáš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 27. září 2022 Jonáš

Philip F. Lawler: Ztracení

11. 08. 2016 1:29:23
„Věřící katolíci by nikdy nepřipustili, aby povrchní obavy z veřejného mínění převážily nad nepochybně jasným morálním imperativem. Přesto právě k tomu se mnozí američtí biskupové uchýlili.“ (str. 34)

Mezi tisíci letos vydanými tituly by katolíkům rozhodně nemělo zapadnout české vydání knihy Philipa F. Lawlera Ztracení – Kolaps katolické kultury, které v překladu Lucie Cekotové vydala katolická nakladatelství Hesperion a Kartuziánské nakladatelství. Autor – špičkový katolický novinář – se v knize věnuje sexuálním a zneužívacím skandálům, které otřásly bostonskou arcidiecézí a posléze i celou americkou částí Katolické církve, a (velmi kriticky) hodnotí i snahy americké hierarchie o následné zhodnocení a řešení krize.

Na rozdíl od mnoha Církvi nepřátelských autorů se snaží celé toto neblahé a katastrofální selhání uchopit a pochopit z katolického pohledu a zasadit do dějin a logiky vývoje bostonské arcidiecéze, americké církve a církve bojující jako celku. Vidí je jako ne samostatnou událost, ale obzvlášť odpudivou součást krize a úpadku, která po druhém vatikánském koncilu zachvátila církev bojující, jako logický důsledek vývoje správy bostonské arcidiecéze a jejího nevyhovujícího způsobu pastorace laiků i formace a hodnocení kněží, dlouhodobé nezodpovědnosti a alibismu amerických biskupů, jakož i stavu upadající bostonské katolické komunity.

Aby autor patřičně zasadil skandál do celkového obrazu a osvětlil jeho příčiny, předkládá čtenáři obsáhlý přehled dějin bostonské arcidiecéze a podrobně představuje její biskupy a arcibiskupy. Toto seznámení čtenáře s reáliemi je natolik rozsáhlé, že tvoří většinu knihy, a je minimálně stejně zajímavé jako následující část, která se skandály a jejich alibistickým (ne)řešením ze strany zodpovědných biskupů, zejména pak kardinála Lawa, přímo zaobírá. Lawler se též krátce zabývá i historií boje celé Církve s podobnými skandály a porovnává přístup selhavších amerických biskupů s nekompromisním přístupem čtvrtého lateránského koncilu a sv. Pia V.

Autor poukazuje na to, že pedofilní a zneužívací skandály a jejich ještě skandálnější krytí jsou logickým důsledkem krize víry a života katolického společenství, vyvolané pochybnými metodami pastorace i správy arcidiecéze a posílené pokoncilním zmatením. Připomíná dávné skandály a selhání bostonských (arci)biskupů, byť třebas někdy jiného typu a v jiných oblastech, které pomáhaly ustavit metodu alibismu, přehlížení a bagatelizace zásadních problémů, metodu nechat vše vyhnít a skandály zamést pod koberec, jakožto metodu standardní a běžně využívanou. Poukazuje na prohlubující se kapitulaci katolíků a jejich hierarchů před nekatolickým a nepřátelským světem ve státě Masasachusetts, na jejich rezignaci, pokud jde o obhajobu a udržování katolických hodnot, a stále větší soustředění se na mediální obraz, který se pro ně stal důležitější než realita i poslání Církve. Krásně to v předmluvě k českému vydání zcela v duchu knihy shrnuje R.D. Štěpán Smolen: „Bostonští arcibiskupové – a nejen tamní – byli ochotni výměnou za prestiž potlačit téměř každou součást katolické identity. Náročné pravdy hlásali plaše, úpadek disciplíny přehlíželi, liturgické přešlapy tolerovali. Výsledkem je kolaps, jehož drama bude vylíčeno na následujících stránkách.“

Nejsem si úplně jistý, zda souhlasím s ultrapříkrostí autora knihy, který dle mého soudu možná až příliš odvážně hodnotí, co biskupové věděli a čemu věřili. Možná ne všichni byli tak špatní, jak je vidí. Možná ne vše bylo tak jednoznačné. S čím ale rozhodně souhlasím, je jak jeho rozbor základních příčin této strašné krize, tak i kritika pokrytectví a nespravedlnosti, která protkala reakci biskupů na celý skandál a (mimo jiné) zavedla nespravedlivou, nerozumnou (a patrně i nepříliš účinnou) politiku „nulové tolerance“ vůči podezřelým kněžím (podotýkám, že podezřelým, ne obžalovaným nebo dokonce odsouzeným), která se stejně tak úplně nedodržuje, aniž by si biskupové byť jen připustili zásadní pochybení sebe samých (jistě ne všech, ale rozhodně mnoha ze svých řad).

Lawler přitom neváhá uvádět konkrétní šokující příklady tohoto pokrytectví a nespravedlnosti. Některé jsou světově proslulé, jako je lavírování hanebně selhavšího kardinála Lawa (kterému po jeho vynucené rezignaci na post bostonského arcibiskupa papež Jan Pavel II. zajistil luxusní důchod v Římě, když jej jmenoval arciknězem patriarchální baziliky Santa Maria Maggiore). Jiné jsou dosud známé spíše lokálně – jako případ kalifornského biskupa Toda Browna, který v reakci na skandál nechal vyvěsit na dveře své katedrály seznam všech kněží své diecéze, kteří byli kdy někým obviněni ze sexuálního obtěžování (včetně těch, kteří byli od těchto obvinění spolehlivě očištěni), přičemž však své vlastní jméno, které na takový seznam také patřilo, uvést „zapomněl“ (Lawler k tomu dodává, že to obvinění sice bylo ojedinělé a nevěrohodné, ovšem to platilo o mnohých dalších, na seznamu uvedených).

Stručné shrnutí na závěr – jde o knihu kvalitní, poučnou a inspirující, pročež ji vřele doporučuji. Ne každý katolík musí s Lawlerem ve všem souhlasit, ale každopádně se vyplatí si jeho knihu přečíst a zamyslet se nad jeho informacemi a argumenty.

Ukázku z knihy můžete nalézt na Postoji, viz příspěvek Sexuálne škandály: kde urobili chybu biskupi USA

Tento příspěvek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.

Autor: Ignác Pospíšil | čtvrtek 11.8.2016 1:29 | karma článku: 18.52 | přečteno: 367x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Tomáš Flaška

Hnát rukojmí před tanky, tak se to dělá!

Nevím, jestli za 2. světové války někdo tuto taktiku opravdu použil. Vídali jsme to ale v mnoha filmech o válce. Někde byli zajatci nahnáni do minového pole, aby ho vyčistili před útočícími tanky.

27.9.2022 v 3:05 | Karma článku: 37.47 | Přečteno: 2430 | Diskuse

Jan Vavřík

Jak mi bylo líto, část 2

Před krátkým časem jsem byl konfrontován s názorem, že děti dětských domovů jsou přítěží pro společnost. Když chodí v ulicích, lidé se jich bojí. Prý je neumíme vychovat, v rodinách by se děti měly lépe. Skutečně?

26.9.2022 v 23:06 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 322 |

Olga Medová

Voda ledová

Letos v létě jsem plavala v moři, v pískovně, v několika městských koupalištích, v hotelových bazénech, v přítoku Vltavy, a v září jsem se vrátila do našeho krytého bazénu.

26.9.2022 v 22:50 | Karma článku: 18.64 | Přečteno: 335 | Diskuse

Jan Snopek

Československý voják v extrémních podmínkách válečných konfliktů 20. století

Ve 20. století se odehrály válečné konflikty, které přinesly do té doby nevídaný průmyslový charakter zabíjení, ohromnou míru utrpení pro civilní obyvatelstvo a také vedení bojových operací v nejrůznějších prostředích.

26.9.2022 v 15:15 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 176 | Diskuse

Pavel Hewlit

Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)

A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.

26.9.2022 v 13:18 | Karma článku: 35.49 | Přečteno: 924 |

Najdete na iDNES.cz