Lekce Zlého: Dobré příběhy bez Boha

Špatných filmů a knih jsou spousty a o jejich nedobrém vlivu bylo už řečeno a napsáno hodně. Já bych se ale zaměřil trošku jinam, kde se dle mého soudu skrývá ještě větší nebezpečí, než ve „vyloženě špatných filmech“.

Zaměřil bych se na otázku dětí  a mládeže a literatury a filmů, které čte a sleduje právě tato skupina obyvatel. Nikdo asi nebude zpochybňovat, že taková četba či sledování filmů významně přispívá k rozvoji a formování osobnosti – samozřejmě za předpokladu, že rodina má doma televizi/videotéku a že dítě nějaké čtení provozuje.

I poměrně laxní či zaneprázdnění rodiče rychle chápou, že zde je jisté riziko, a nejsou-li přívrženci nějakého šíleného superliberálního modelu svobodné sebevýchovy, snaží se mít pod kontrolou alespoň rámcovou skladbu toho, co dítě sleduje a čte. Ne vždy si však uvědomují, že to ani zdaleka nestačí.

Nebudu zde zacházet do takových detailů, jako je fakt, že moc televize škodí a že čtení je důležité pro rozvoj představivosti, a budu se věnovat čistě otázce rizikového obsahu. Osobně si totiž myslím, že právě charakter konzumní zábavy poskytované televizí a částečně i literaturou má na sekularizaci zásadní podíl.

Asi není nutné vysvětlovat křesťanskému rodiči, že filmy typu „Prci, prci, prcičky“ či „Čtyřicet dní a čtyřicet nocí“, časopis Bravo či knížky Lenky Lanczové výchově jeho ratolestí neprospějí, a že čím méně se s nimi dítě setká, tím lépe (otázkou ovšem je, nakolik je rodič schopen dostát své přirozené touze držet tyto „poklady“ svým dítkám od těla). Ale i když si řekneme, že byl v likvidaci toho největšího škváru totálně úspěšný, je to pořád strašně málo.

Filmy (i knihy) ohrožují výchovu a rozvoj osobnosti (především u dítěte, ale nemyslete si, že od 15 nahoru jste imunní) dvěma zásadními způsoby. Ten první je sugerování určitých postojů a vzorců jako normálních a správných, negativizace něčeho, či naopak vyzdvihování něčeno. Paní Freiová s oblibou uvádí příklad, že je-li v detektivce uveden do děje otec pevné ruky, vyznávající tradiční rodinu, můžeme si být jisti, že on je ten vrah.

Dostáváme se zde k zásadnímu problému: jednou z podstatných vlastností dnešních umělců, spisovatelů a filmových tvůrců je, že jako skupina jsou názorově daleko jinde, než lidstvo jako celek. V sekularizované Evropě se rozdíl už stírá, ale třeba v USA je to ještě stále velmi patrné. A tady se objevuje důležitý fakt – výsledné produkty odrážejí postoje svých tvůrců, někdy nevědomky, často ale i zcela úmyslně. A to je špatné, protože více než zásadní věci, které nepřehlédneme, se prosazují vedlejší drobnosti a podružnosti a jejich statistický výskyt.

Film, v němž konzervativní otec hraje negativní (vedlejší) roli, je sám o sobě z tohoto důvodu neškodný. Pokud ale za život shlédneme v různých filmech takových otců 70 a 68 z nich bude negativní postavou, je to už poměrně jiné kafe. Tímto nenápadným způsobem lze účinně poškozovat (nebo prosazovat) různé vzory či názory a vnucovat nesmyslné stereotypy.

Poněkud nápadnější a přímější variantou je pak rázné vnucování správné komplexní zprávy do oblíbených seriálů (v tomto ohledu mne napadá propotratový 11. díl seriálu Zákon a pořádek – místy mi ovšem připadal svými účelovými manipulacemi až vyloženě směšný).

A teď to nejdůležitější: v rámci toho všeho výše se dnes silně prosjevuje jedna speciální varianta tohoho, nejzásadnější hubitel víry: „nenásilný agnosticismus“ drtivé většiny dnešní literatury a filmů pro děti. Je tu spousta děl, která jsou sama o sobě nezávadná a vštěpující dobré zásady, „jen“ jsou agnostická, zcela bez Boha. Žádnému dítěti neuškodí, když si přečte nějakou flosovku, ransomku, verneovku či foglarovku. Ale jestliže bude číst/sledovat jen nebo ve velké většině takovéto knihy/filmy, jejichž hlavní hrdinové (vzory těchto dětí) a vlastně všechny důležité postavy evidentně nechodí do kostela a Boha „k ničemu nepotřebují“, jeho rozvoji a víře to neprospěje.

Tím se dostáváme k zásadní pravdě: nestačí vyhodit brak, je třeba se postarat, aby dítě vidělo/četlo ta správná díla, aby nebylo zaplaveno agnosticismem a světem bez Boha. Je to pracné a náročné, už protože dobré literatury/filmů s Bohem je málo a často se těžko shání. Ale holt odřít se to musí, nechceme-li splakat nad výdělkem. Dobrý výchova, to není absence špatného, ale přítomnost dobrého.

Vyšlo i na Duších a hvězdách.