Mých sedm

Předevčírem jsem na chvíli uvažoval, že se zapojím do té akce mých šest oblíbených postav z filmů/knih, která běžela na iDnesáckých blozích, ale nakonec jsem se rozhodl tak nečinit. Proč? Protože mi připadá absurdní dělat nějaké TOP přehledy vybájených postav. A u postav skutečných zase je jejich filmové ztvárnění to poslední zajímavé. Proto jsem se rozhodl dát namísto toho dohromady takovou galerii mých vzorů...

Sedmi, ne šesti, protože sedm je ze symbolického hlediska mnohem lepší číslo než šest. O mnohých byly napsány knihy či natočeny filmy či dokonce seriály. Některé z nich si dovolím zmínit, když už jsem u toho. Samozřejmě nepůjde o kompletní seznam všech mých vzorů, protože sedmička je příliš malé číslo.

A ještě něco: předem musím varovat feministky. Všechny moje vzory jsou muži. Ne, že bych neuznával, že světem prošly i zástupy velkých žen. Mohl bych jich jmenovat opravdu hodně a mají moji úctu. Ale za své vzory je nepovažuji. Je to tím, že absolutně odmítám ty nesmyslné žvásty, že pohlaví je sociální konstrukt. A proto zastávám názor, že muži mají mít za vzory muže, zatímco ženy ženy.

A ještě jednu věc je třeba zdůraznit. Po kratším váhání jsem se rozhodl do seznamu nezařadit Krista. Jakkoliv je to samozřejmě ten největší vzor, nebylo by fér stavět ho do jedné řady s lidmi, protože Bůh je kategorie sama o sobě. Byť se pro nás stal i člověkem. Pamatujme ale na něj, jak se vznáší někde vysoko nad tou sedmičkou, kterou jsem zde nashromáždil. Konec konců, ti všichni, které zde uvedu, kráčeli světem v jeho službách.

Prvním budiž sv. Thomas More (1478-1535), patron právníků a politiků. A rovněž můj biřmovací patron. Vynikající právník, poctivý politik a věrný katolík. Jelikož žil v Anglii za vlády Jindřicha VIII. Tudora, zemřel jako četní ostatní věrní katolíci na popravišti jako mučedník. Nebudu se tu rozepisovat o jeho kvalitách, činil jsem tak již mnohde jinde (kupř. ZDE, ZDE a ZDE).  Thomas More je jistě většině z vás známý ze seriálu Tudorovci či z monumentálního oskarového filmu Freda Zinnemanna, nicméně nejlepší More je ten v podání Charltona Hestona ve filmu Muž do nepohody.

Dalším budiž sv. Nuno od Panny Marie (1360-1431), známý jako "svatý konetábl". Neporazitelný portugalský vojevůdce, který tváří v tvář obrovské přesile udržel pro dynastii Avis portugalský trůn a uhájil tak nezávislost své země, je představitel ideálu středověkého šlechtice a válečníka. Spojil v sobě válečnického génia s hlubokou osobní zbožností a velkorysostí k chudým a poraženým nepřátelům. Po smrti manželky vstoupil kláštera a dožil svůj život jako řadový mnich v karmelitánském klášteře, který sám založil.

Sv. Damien z Molokai (1840-1849), kněz, misionář a velký hrdina na vinici Páně. Je známý jako "Otec malomocných", protože se dobrovolně usadil v osadě pro malomocné na havajském ostrově Molokai, ze které udělal místo k žití a kde se jako kněz i ošetřovatel staral o nemocné leprou, až se sám nakazil a zemřel. Byla o něm napsána celá řada knih a našly by se i nějaké filmy. Belgie i Havaj jej považují za svého národního hrdinu.

Sv. Maxmilián Kolbe (1894-1941), minoritský kněz a misionář umučený v Osvětimi poté, co nabídl svůj život za život spoluvězně, otce rodiny. I oněm byly napsány četné knihy. Krzysztof Zanussi o něm natočil film Život za život - Maxmilián Kolbe, ale musím říci, že mi nepřipadá nijak zvlášť povedený.

Profesor Jérôme Lejeune (1926-1994), jeden z nejvýznamnějších francouzských lékařů 20. století, zakladatel genetiky člověka a lékařské genetiky a jeden z vůdců protipotratového hnutí. Prokázal genetický základ Downova syndromu a vynalezl dodnes používané metody prenatální diagnostiky tohoto typu genetických poruch - aby velkou část svého následujícího života obětoval boji proti jejich nanejvýš zrůdnému zneužívání ze strany svých kolegů.

Bl. Vilmos Apor (1892-1945), čestný kaplan maltézských rytířů a biskup rábský proslul za druhé světové války jako dobrodinec a ochránce chudých, uprchlíků a Židů, který neváhal veřejně vystupovat proti zvěrstvům a intervenovat za pronásledované. Přežil dobu řádění šípových křížů a okupace nacisty, nepřežil už ale tzv. osvobození. Krátce po dobytí Győru Rudou armádou byl zavražděn ruskými vojáky, když jim bránil ve znásilňování žen, kterým poskytl azyl ve své rezidenci.

Jan Zahradníček (1905-1960), jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století a vrcholný představitel české katolické poesie. Nikdo nedokázal tak přesně a nádherně vyjádřit zvrácenou podstatu a beznaděj komunismu, jako on ve své monumentální skladbě Znamení moci. Jeho tvorba mu vynesla devět let vězení v nejtěžších komunistických žalářích, které dolomily jeho již tak velice špatné zdraví. Zemřel krátce po propuštění.

A je to. Sedmička je kompletní. Bohužel se do ní vejde jen velmi omezený počet lidí. A kolik jich zůstalo venku: blahoslavený kardinál Galen, kterému jeho vystoupení proti nacistům vynesly přezdívku Lev z Münsteru. Hermann Geiger, kterému jeho letecké umění a ochota riskovat vlastní život pro záchranu jiných vynesly titul "král horských pilotů". Generál Charles de Bonschamps, jeden z vůdců povstání ve Vendée, který statečně hájil trůn a církev před krvelačnou revolucí a ještě na smrtelné posteli rozdával milost zajatcům z řad revolučních armád. Blahoslavený biskup Gojdič, kterého věrnost a láska k Pravdě přivedla k mučednické smrti v Leopoldově. Mons. Hugh O'Flaherty, irský kněz, který dokázal v okupovaném Římě a jeho okolí ukrýt téměř čtyři tisíce Židů a uprchlíků ze zajateckých táborů. A další a další... Věru klidně bych dal dohromady těch sedmiček ještě několik.